Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ať lesem, polem rozlehlým

hlas jeho silný hřímá,

kde otec, děd a praděd můj

a jejich otec stál,

tam pevně v půdě zakotven a na svém

chci i já státi dál.

 

                                      Ondřej Boleslav Petr

 

 

 

 

Život je krátký a paměť ještě kratší. Každý si ještě např. pamatuje velké povodně na Moravě v roce 1997 nebo 2002 v Čechách, ale kdo si pamatuje velké povodně z roku 1903 a to je jen přes sto let zpět. Většina lidí si pamatuje např. narození svých rodičů, prarodičů, ale o prarodičích se už dá diskutovat a to už nemluvím o dalších prapředcích. Jsou-li však lidské příběhy napsány na papír, můžeme si je připomenout i po několika staletích.

 


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA